Zakrslý králík se jako mládě opravdu vejde do dlaně a vypadá jako chlupatá kulička, kterou schováte do kapsy u bundy. Právě tahle představa svádí k nejčastějšímu omylu, se kterým se u zakrslíků setkávám: že takhle malý zůstane napořád. Nezůstane. (Sama jsem tomu u svého prvního králíka uvěřila a byla to moje chyba, ne jeho.)
Nepořizujete si totiž živou plyšovou hračku do dlaně, ale zvíře, které vyroste a bude vás pár let potřebovat. Skutečnost je zajímavější než ta reklamní představa a rozhodně se vyplatí znát ji dřív, než si chlupáče přinesete domů.
V následujícím textu proto projdeme všechno podstatné popořadě: co zakrslý králík vlastně je, jak je velký, do kdy roste, jestli se hodí do bytu, kolika let se dožívá a co všechno obnáší péče o něj. Pár překvapení, která jsem si musela odžít sama, vám tím snad ušetřím.
Co vlastně je zakrslý králík (a proč to není hlodavec)
Začněme jednou věcí, která spoustu lidí upřímně překvapí: králík není hlodavec. Jo, vím, vypadá jako přerostlý křeček a pořád něco okusuje, ale patří do úplně jiného řádu, mezi zajíce (odborně Lagomorpha = zajícovci). Poznáte to mimo jiné podle zubů. Zatímco hlodavci mají v horní čelisti dva velké řezáky, králík má čtyři, za těmi velkými ještě dva malé. Drobnost? Ani ne. Právě kvůli téhle stavbě chrupu se králík krmí jinak než křeček nebo morče a právě zuby u něj často dělají největší zdravotní potíže (k tomu se ještě dostanu).
A co znamená to „zakrslý"? Pozor, není to druh, ale celá skupina plemen. Zakrslý králík je vyšlechtěná forma králíka domácího, kterou původně vypiplali ve Velké Británii. Věděli jste, že úplně prvním vyšlechtěným zakrslým plemenem byl hermelín? Ta sněhově bílá kulička s modrýma nebo červenýma očima stojí na začátku celé téhle malé říše. Všechna zakrslá plemena spojuje jedno: jsou vzrůstem menší a hmotností nižší než „normální" domácí králíci.
A přesně tahle malá velikost z nich udělala mazlíčka číslo jedna do českých bytů. Kdysi se u nás králíci chovali hlavně na maso, dneska je to čím dál častěji plnohodnotný člen rodiny, kterému dáváme jméno a fotíme ho do mobilu víc než vlastní děti. Posun, který sleduju ráda.
Jak velký a těžký zakrslý králík vlastně je
Teď to, co lidi řeší úplně nejvíc: kolik takový králíček váží.
Standardní zakrslý králík se v dospělosti pohybuje někde mezi 1 a 1,5 kg. Pro představu mám jedno přirovnání z jednoho českého chovu, které mi přijde naprosto výstižné: kilový králík je vlastně „kilo mouky s chlupama". Položíte ho na list papíru formátu A5 a budou mu z papíru koukat akorát chlupy. Půldruhakilový se vám pak pohodlně usadí na A4. Takže žádný obr, ale ani nic, co byste schovali do krabičky od Ramy (a věřte mi, lidi to fakt zkouší).
Výjimkou je zakrslý beran, ten s těma roztomilýma svěšenýma ušima ve tvaru podkovy. Berani bývají mohutnější a zavalitější, takže se běžně dostanou až ke 2 kg. Veterinární ambulance to shrnují jednoduše do tří kategorií:
malá a zakrslá plemena: V dospělosti do 2 kg,
střední plemena: 3–5 kg,
velká až obří plemena: Přes 5 kg (belgický obr klidně přebije malého psa, ale to už je úplně jiná liga).
Zakrslý králík tedy spadá do té úplně nejlehčí škatulky. A právě proto se s ním dá tak hezky žít v bytě, nezabere víc místa než větší kočka a uživí ho pár hrstí sena denně.
Tip: Pokud chcete mít jistotu, jak velký váš králík v dospělosti bude, sáhněte po mláděti s rodokmenem od chovatele pod Českým svazem chovatelů (ČSCH). U uznaných barevných rázů máte záruku, že předci aspoň čtyři generace zpátky vážili standardně, tedy u zakrslého králíka zhruba 1–1,35 kg, u berana 1,5–1,9 kg. Ze zverimexu tuto jistotu nemáte, a hned vám vysvětlím, proč na tom záleží.
Do kdy roste? A pozor na „věčně malé" mládě
Zakrslý králík roste rychle. Svoji „dospěláckou" velikost má často už kolem 5. až 6. měsíce věku, formálně se konečná hmotnost určuje v šesti měsících, u některých jedinců se ještě nepatrně zvedne i o kousek později. Takže ten malinký drobeček, co se vám teď vejde na jednu dlaň, za pár měsíců povyroste do své finální podoby a víc už neporoste. (Mladé tělo dorůstá zhruba do osmi měsíců, kdy králík definitivně dospívá.)
A teď to nejdůležitější, na co spousta začátečníků doplatí: roztomile malé mládě ve zverimexu může být klidně předčasně odstavené mládě úplně běžného, většího králíka. Při dobré péči vám takový „zakrslík" v klidu vyroste do tří, čtyř kil. Stane se to nenápadně, přinesete si domů kuličku do dlaně a za půl roku koukáte na pořádného ušáka, který se do své původní klece sotva vejde.
Není na tom samo o sobě nic špatného (čím víc králíka, tím víc lásky, ne?), ale je strašně fajn vědět, do čeho jdete. Velký králík potřebuje větší klec, víc žrádla, víc prostoru i jiný přístup k chovu. Jak se tomu omylu vyhnout? Zase tím rodokmenem a poctivým chovatelem. Zkušený chovatel vám totiž u mláděte celkem spolehlivě odhadne, jestli se bude držet spíš u dolní, nebo horní hranice váhy. Pamětihodné „on ještě trošku povyroste" u prodavače ve zverimexu takovou váhu nemá.
Hodí se zakrslý králík do bytu?
Zakrslí králíci jsou tišší, čistotní a dají se naučit na záchůdek, čímž se do bytu hodí parádně. Právě to naučení překvapí spoustu lidí: králík je od přírody čistotné zvíře se sklonem chodit pořád na stejné místo, takže když mu do rohu klece (a později výběhu) postavíte toaletu se senem, většinou si ji docela rychle osvojí. Není to pes, který přiběhne na zavolání, ale na bydlení v bytě jde o překvapivě „bezúdržbového" společníka.
Navíc bývají choulostivější než velká plemena: jsou náchylnější třeba na nachlazení a rýmu, což u králíka rozhodně není banalita (může být i smrtelná). Klidný a teplý byt je pro ně proto vlastně bezpečnější prostředí než venkovní kotec. Ideální pokojová teplota se pohybuje kolem 21–23 °C a co králíci nesnášejí ze všeho nejvíc, je průvan. Klec tedy nestrkejte ani před otevřené okno, ani k topení.
Teď to první „ale": králík není dekorace do klece. Je to společenský tvor, který potřebuje pohyb, a žádná klec, ať je jakkoli velká, mu nestačí. Počítejte s tím, že ho budete denně pouštět aspoň na dvě hodiny volně po bytě. A než to uděláte poprvé, zabezpečte kabely, co je z drátu, to se okouše, to je u králíků skoro přírodní zákon.
Druhé „ale": jsou to kořistní zvířata. V přírodě je každý chce sežrat, takže mají věčně tak trochu nahnáno. Nemají rádi hluk, časté změny ani to, když je někdo pořád honí a nosí v náručí. Pokud sníte o mazlíčkovi, co vám bude vrnět na klíně jako kočka a nechá se pořád mačkat, králík to úplně nebude. Lásku dává po svém, vlastním tempem, a když si vás jednou získá, je to o to cennější.
A do třetice jedna praktická věc, která vás možná pobaví: králík si bradou označkuje věci, které považuje za svoje. Když si o roh gauče otře bradičku, právě vám oznámil „toto je moje". Samci k tomu navíc rádi značkují i močí, což je další z důvodů, proč se vyplatí kastrace. Roztomilá drzost, se kterou se počítá.
Zakrslý vs. velký králík: v čem je vlastně rozdíl
Mezi zakrslým a velkým plemenem jsou rozdíly, které stojí za to vidět vedle sebe.
Velikost a váha: Zakrslý 1–2 kg, velká plemena klidně 5 kg a víc.
Prostor: Menší králík = menší (ale pořád ne malinkatá!) klec a snazší život v bytě.
Dožití: Menší plemena se obvykle dožívají vyššího věku než velká (k tomu se hned dostanu).
Choulostivost: Zakrslíci bývají citlivější na nemoci, chlad a stres.
Žrádlo: Menší tělo spotřebuje míň, ale na kvalitě krmiva se nešetří ani u toho nejmenšího.
Pokud vás zajímá kompletní srovnání plemeno po plemeni, koukněte na přehled zakrslých plemen, kde to rozebírám podrobněji.
Přehled zakrslých plemen (které si vybrat?)
Zakrslých plemen je u nás celá řada a v rámci každého ještě spousta barevných rázů. Mezi uznaná plemena v Česku patří:
Zakrslý hermelín: Ta klasická sněhově bílá kulička, vůbec první vyšlechtěné zakrslé plemeno, povahově moc milé. (dnešní hermelín má být jedině modrooký, červenooká varianta je vlastně albín.)
Zakrslý beran: Svěšené uši ve tvaru podkovy, větší a zavalitější (1,5–2 kg), kulatá hlava s výraznými skráněmi.
Zakrslý barevný: Krátkosrstý, v nejrůznějších barvách a kresbách.
Zakrslý rex: Plyšová, kolmo stojící srst dlouhá jen pár milimetrů, na omak jako samet.
Zakrslý liščí: Delší pesíky (3–5 cm) spadající po bocích, které se nestříhají.
Zakrslý strakáč, saténový, bílopesíkatý: Další uznané varianty, každá se svou typickou kresbou nebo leskem srsti.
A pak jsou tu „neoficiální" miláčci, kteří nemají standard, ale srdce si získali stejně. Třeba zakrslý teddy (dlouhosrstý, váží 1–1,5 kg, ideálně 1,2–1,4 kg, s typickou „čelenkou" srsti na hlavě) nebo lvíček s charakteristickou lví hřívou kolem hlavy. Teddíci jsou pověstní svou milou povahou, akorát počítejte s občasným pročesáním srsti, ať se nezacuchá.
Který si vybrat? Tady vám poradím spíš srdcem: vyberte si toho, na kterého se vám bude líbit koukat dalších deset let, a hlavně od chovatele, kterému věříte. Detailní profily jednotlivých plemen najdete v přehledu zakrslých plemen, tady jen ať máte představu, že výběr je opravdu pestrý.
Jak dlouho vás bude zakrslý králík dělat radost
Rozmyslete si to úplně na začátku, ještě předtím, než králíka pořídíte: není to mazlíček na rok ani na dva.
Zakrslý králík se při dobré péči běžně dožívá 7 až 10 let a menší plemena na tom bývají líp než velká. Pro srovnání: křeček nebo morče vám vydrží zhruba 2–3 roky, kdežto králík je závazek na dobrou dekádu. To je sakra dlouhá doba, za kterou k němu pořádně přilnete (a já vím, o čem mluvím).
Někteří jedinci to ještě překonají. Nejstarší doložený králík podle Guinnessovy knihy rekordů, samec Mick z USA, oslavil v roce 2019 šestnácté narozeniny. A český Čenda z Pardubic se dožil krásných čtrnácti let. To jsou samozřejmě výjimky, ale ukazují, kam až se to s dobrou péčí dá dotáhnout.
Co dožití nejvíc ovlivňuje? Genetika (proto ten ověřený chov), kvalitní strava, klid, stres králíkům opravdu škodí a stojí za kratším životem víc, než byste čekali, a pravidelná veterinární péče. Velkou roli hraje i kastrace: kromě klidnější povahy snižuje riziko nádorů a zánětů pohlavních orgánů, takže kastrovaní jedinci se v průměru dožívají víc. Podrobně to rozebírám v článku o délce života zakrslého králíka.
Co obnáší péče o zakrslého králíka (rychlý přehled)
Řekněme si to na rovinu: králík není „nenáročný mazlíček, co si hodíte do klece a občas mu nasypete". Ve zkratce, s čím musíte počítat:
Klec a prostor: Minimum je zhruba 120 × 60 × 50 cm, plus ten každodenní výběh po bytě. Ideální je, aby aspoň jedna strana klece byla třikrát delší než králík. Víc o výběru klece píšu tady.
Správné krmení: Základ je kvalitní seno v neomezeném množství (podporuje trávení a hlavně obrušuje pořád dorůstající zuby), k tomu zelenina, bezobilné granule a ovoce jen jako vzácná pochoutka, je v něm hodně cukru. Pozor na zrní a klasické směsky, pro zakrslíky se nehodí, jsou kalorické, bez vlákniny a králíci po nich tloustnou. Detailní jídelníček mám v článku o krmení zakrslých králíků.
Veterina a očkování: Zakrslíci se očkují proti myxomatóze a králičímu moru (RHD), a to i ti, co ven vůbec nechodí, nemoci totiž přenáší hmyz. První očkování bývá kolem 10. týdne, pak se přeočkovává každý rok.
Zuby: Králíkům rostou zuby celý život. Když najednou přestane žrát seno, často za tím bývají přerostlé stoličky s háčky, které ho bolí, a to je rovnou práce pro veterináře. Proto pořád sledujte, kolik sena ujídá.
Společnost: Králík je tvor společenský a dlouhodobou samotu nese špatně. Buď mu věnujte čas vy, nebo zvažte druhého králíka, ale až po kastraci, ať z toho nemáte za chvíli celé hejno.
Tip: Hračky vás králíčkovi nenahradí. Můžou ho zabavit, když zrovna nemáte čas, ale denní porci vaší pozornosti za vás neodvede žádná chrastící kulička.
Sameček, nebo samička? (a kdy kastrovat)
Jeden z úplně nejčastějších dotazů, které dostávám, zní: „Mám si vzít kluka, nebo holku?" A poctivá odpověď je: povaha králíka je hodně individuální záležitost a žádné pohlaví není automaticky „lepší mazlíček". Pár obecných tendencí ale za zmínku stojí.
U samiček může v období říje přijít trochu podrážděnosti a povahové nestálosti. U většiny holek to ale není nijak dramatické a spousta z nich se v říji chová úplně normálně. Pozor je naopak potřeba dát na riziko zánětů a nádorů dělohy, které je u nekastrovaných samic poměrně vysoké.
U samečků zase bývá nevýhodou intenzivnější značkování močí a o něco výraznější „pánský" zápach. Kluci si taky rádi obhajují teritorium.
A tady přichází kouzelné slovo: kastrace. Většinu těchhle nepříjemností totiž hezky vyřeší. U samců zmírní značkování i případnou agresivitu (ne vždycky na sto procent, ale výrazně), u samic zásadně sníží riziko zmíněných nádorů a zánětů. Provádí se zpravidla ve věku 4 až 6 měsíců. Pokud tedy neplánujete chov, kastraci vřele doporučuju, nejen kvůli klidnějšímu soužití, ale i kvůli zdraví a delšímu životu vašeho králíka. A pokud chcete dva králíky dohromady, kastrace je vlastně podmínka, jinak se vám z dvojice stane během chvilky početná rodinka (březost u králíků trvá pouhých 31 dní, jen tak pro představu, jak rychle to umí jít).
Prvních pár týdnů: na co se připravit
Když si králíčka přivezete domů, nečekejte, že vám hned naskáče do klína. Buďte trpěliví. Mladého králíka je potřeba postupně ochočit, naučit na záchůdek a zvyknout na kontakt, a hlavně mu dát čas, ať si na nový domov zvykne po svém. První dny ho nechte hlavně v klidu, ať si oťuká teritorium.
Počítejte taky s tím, že kolem 3. až 4. měsíce přijde něco jako „králičí puberta". Mládě, které do té doby poslouchalo na slovo, najednou zkouší, co mu projde, znovu si značkuje teritorium a tu a tam poruší naučené návyky. Je to přechodná fáze, vydržte, a kastrace (viz výš) tahle období hodně usnadní.
A ještě jeden praktický tip z vlastní zkušenosti: na záchod se osvědčuje stelivo z lisovaných pilin (peletky), klec a kout vyčistit aspoň obden a usazeniny umýt kuchyňským octem. Levné, hygienické a zdravotně nezávadné. Drobnost, ale ušetří vám hodně nervů a sousedům nos.
Nejčastější mýty o zakrslých králících
Před závěrem ještě krátký přehled chyb, se kterými se setkávám opakovaně a které mají měřitelný dopad na výsledek:
Zůstane malý, jaký je teď - Ne. Zakrslík roste a do půl roku má svoji dospělou velikost. A pokud to není čistokrevný zakrslík, vyroste klidně do čtyř kil.
Králík je hlodavec, tak ho krmím jako křečka - Není a nekrmte. Základ je seno, ne zrní a směsky.
Stačí mu klec, je přece malý - Nestačí. Potřebuje denní výběh a pohyb, jinak strádá.
Je nenáročný, vydrží pár let - Je to závazek na 7–10 let a péče není nulová. Ale stojí za to.
Pro koho se zakrslý králík (ne)hodí
A teď úplně na rovinu, protože nahlas se to moc neříká: zakrslý králík není ideální dárek pod stromeček pro malé dítě, které si za měsíc vzpomene, že vůbec existuje.
Hodí se vám, pokud:
máte čas věnovat se mu každý den a nabídnout mu klidný domov bez věčného rušení,
vyhovuje vám tišší mazlíček, co lásku dává po svém a nevyžaduje, abyste ho pořád nosili,
jste připravení na závazek na 7–10 let i na náklady na veterinu, očkování a kastraci.
Spíš se rozmyslete, pokud:
čekáte „živou hračku", co se nechá pořád nosit a mačkat (kořistní zvíře to vážně nemá rádo),
pořizujete ho hlavně malým dětem a počítáte, že se postarají samy, nepostarají, odpovědnost nakonec vždycky zůstane na dospělém,
nemáte doma místo na výběh ani čas na každodenní péči.
Nic proti, je to úžasný mazlíček, opravdu. Ale jen pro toho, kdo ví, do čeho jde. A když do toho jdete s otevřenýma očima, věřte mi, že vám ten chlupáč vrátí péči vrchovatě.
Závěr
Zakrslý králík je malý, tichý, chytřejší, než čekáte, a při troše péče vám bude dělat radost klidně deset let. Není to ale plyšák do dlaně ani bezúdržbová dekorace, je to společenský tvor s vlastní hlavou, který potřebuje seno, prostor, veterinu a hlavně váš čas. Když mu to dáte, získáte parťáka na pěknou řádku let, a to za to stojí.
Jestli zrovna přemýšlíte o pořízení zakrslíka (nebo někoho takového znáte), snad vám tenhle přehled ušetřil pár začátečnických omylů.