Rozdíly mezi plemeny bývají překvapivě velké, mnohem větší, než by čekal někdo, kdo si pod pojmem „králík" představí jedno univerzální zvíře. Nejlíp to vynikne na výstavě, kde vedle sebe sedí belgický obr velký jako menší pes a zakrslý hermelín, který se vejde do dlaně. Není to jeden druh, ale celý svět: desítky plemen, každé s vlastními pravidly i historií, o které většina lidí nemá tušení.
Provedu vás jím. Berte tento článek jako rozcestník, mapu celé rubriky. Nenajdete tu detailní popis každého plemene (na to slouží samostatné karty a přehledy, na které vás průběžně odkážu). Jde o něco jiného: abyste pochopili, jak se plemena třídí a v čem se liší, a uměli se pak sami dostat k tomu svému. Ať už si vybíráte mazlíčka, nebo vás jen zajímá, kolik jich vlastně existuje.
A že jich je hodně. Podle aktuálního Vzorníku plemen králíků 2020, který vydal Český svaz chovatelů, je u nás uznáno 89 plemen. Ve světě se mluví o víc než stovce. Teď už je jasné, proč se v tom bez systému ztratíte?
Jak se v plemenech vůbec vyznat: čtyři způsoby třídění
Než začnete pátrat po konkrétním plemeni, hodí se vědět, že chovatelé je netřídí jen tak nahodile. Existují čtyři hlavní klíče, podle kterých se plemena rozdělují, a většinou se používají všechny najednou. Zjednodušeně: každé plemeno má svoji velikost, svůj typ srsti, tvar uší a nějaké to původní „poslání".
Věděli jste, že králík domácí je takzvaně monofyletický? To znamená, že všechna ta pestrost od zakrslíka po obra vznikla šlechtěním jednoho jediného předka, králíka divokého (Oryctolagus cuniculus). Celá ta obří rozmanitost pochází z jednoho druhu. Mně to přijde skoro neuvěřitelné pokaždé znovu.
Podle velikosti: od hermelína po obra
Právě toto dělení je nejdůležitější a nejpoužívanější, narazíte na něj úplně všude. Chovatelé rozlišují čtyři hmotnostní skupiny: velká, střední, malá a zakrslá plemena. Váha dospělého králíka je přitom hlavní vodítko, podle kterého se plemeno zařadí.
Velká plemena (obři)
Začínají zhruba nad 5 kg a špičky jdou mnohem výš. Belgický obr běžně přesáhne 7 kg, u francouzských beranů a německých obrovitých strakáčů se předepisuje minimální hmotnost kolem šesti kilo. Pozor ale na jednu věc, o které se moc nemluví: takový obr sebou umí pořádně házet a pro malé dítě není žádná legrace ho udržet. Zato jsou to často dobromyslní, mazliví společníci, pokud máte doma dost místa.
Střední plemena
Pohybují se zhruba mezi 3,5 a 5 kg a je jich vůbec nejvíc. Právě sem patří naprostá většina toho, co na výstavách uvidíte, i většina masných plemen. Podle podkladů ČSCH tvoří střední plemena zhruba 60 % všech u nás chovaných králíků, takže když si tipnete „střední", statisticky se skoro trefíte. Patří sem třeba kalifornský, burgundský nebo velký světlý stříbřitý, tedy dlouhodobě tři nejchovanější plemena u nás.
Malá plemena
Dosahují v dospělosti tak do 3, maximálně 3,5 kg. Jsou oblíbená v drobnochovech, protože jsou odolná, mají dobrou jatečnou výtěžnost a snadno se s nimi manipuluje. Sem spadá i naše národní plemeno český červený.
Zakrslá plemena
Jsou ta nejmenší, obvykle do 1,5 kg, a vyšlechtěná byla přímo do role mazlíčků. Nejmenším plemenem na světě je zakrslý (Z), následovaný oblíbeným zakrslým beranem. Hermelín, historicky první vyšlechtěný zakrslík, váží kolem 1,3 kg.
Jednotlivým skupinám se do hloubky věnuju v samostatných přehledech, sem patří odkazy na zakrslá plemena, malá plemena, střední plemena, velká plemena a masná plemena.
Pro rychlou orientaci jsem to shrnula do tabulky:
Skupina | Hmotnost v dospělosti | Typičtí zástupci | Pro koho |
|---|---|---|---|
Zakrslá | do ~1,5 kg | zakrslý, zakrslý beran, hermelín | mazlíček, byt |
Malá | do ~3,5 kg | český červený, stříbřitý malý, holandský | drobnochov, mazlíček |
Střední | ~3,5–5 kg | kalifornský, burgundský, český strakáč | výstavy, maso, hobby |
Velká | nad ~5 kg | belgický obr, moravský modrý, francouzský beran | zkušený chovatel, prostor |
Podle srsti: od rexů po angoru
Druhý klíč je typ srsti a tady se plemena dělí do čtyř skupin. Normální (běžná) srst má naprostá většina plemen, na tu jste zvyklí. Krátkosrstá plemena zastupují rexové, jejichž srst je hustá, jemná a stojí skoro kolmo ke kůži (ideální délka kolem 19–20 mm). Prvním zástupcem byl kastorex z Francie. Krátká, sametová srst dělá z rexů oblíbená kožešinová plemena, ale pozor, jsou náročnější na suché prostředí a citliví na otlaky, takže se pro úplné začátečníky nehodí.
Dlouhosrstá plemena reprezentuje angorský králík, u kterého je vlna přímo produktem a stříhá se za života. Sem patří i dlouhosrstí zakrslíci, třeba liščí nebo teddy. A konečně plemena se zvláštní strukturou srsti, kam řadíme saténového králíka. Ten má srst se skelným leskem, protože chlup je průsvitný, a jeho kožešina má mimořádnou kvalitu. Saténová plemena se u nás začínají teprve pořádně rozšiřovat.
Podle uší: vzpřímené, nebo klopené?
Tenhle znak pozná i úplný laik na první pohled. Většina králíků nosí uši vzpřímené, pěkně nahoru. Druhá skupina jsou berani, tedy plemena s klopenýma, svěšenýma ušima, která jim dávají ten charakteristický roztomilý výraz. Beranovitá plemena u nás patří k oblíbenému genofondu a nejchovanějším z nich je jednoznačně zakrslý beran.
A když jsme u uší, jeden fakt, co mě vždycky pobaví: zatímco zakrslík má ouška ideálně kolem 5 cm, u anglického berana můžou uši dorůst délky přes 60 cm. Šedesát centimetrů! To už není ucho, to je málem šála.
Podle užitkovosti: k čemu byl králík vyšlechtěný
Poslední klíč se dívá na to, proč vlastně plemeno vzniklo. Masná plemena (kalifornský, novozélandský bílý, velký světlý stříbřitý) jsou šlechtěná na rychlý růst a jatečnou výtěžnost. Kožešinová a vlnařská plemena, tedy rexové a angory, se chovají kvůli srsti (byť dnešní legislativa u nás chov primárně na kožešinu neumožňuje, kožešina je vedlejší produkt). A pak jsou zájmová neboli hobby plemena, hlavně zakrslíci, u kterých už dávno nejde o žádnou užitkovost, ale o to, aby vám dělali radost na gauči.
Tip: Když si vybíráte prvního králíka jako mazlíčka, nekoukejte primárně na užitkovost, ale na velikost a povahu. Zakrslá a malá plemena mají obvykle blíž ke klidnější, mazlivější povaze. Ale pozor, i tady platí, že nakonec nejvíc rozhoduje povaha konkrétního jedince, ne jen jeho plemenná příslušnost.
Naše rodinné stříbro: česká národní plemena
Tuhle část mám obzvlášť ráda, protože je to kus naší chovatelské historie. Mezi těmi 89 plemeny máme totiž i vlastní národní plemena, vyšlechtěná přímo u nás a zařazená do programu genetických zdrojů České republiky. Je to takové rodinné stříbro českého králíkářství.
Do genetických zdrojů patří sedmička plemen: český albín, český červený, český strakáč, český luštič, český černopesíkatý, moravský modrý a moravský bílý hnědooký. Každé má svůj příběh. Moravský modrý je vůbec nejstarší, vznikl už v 19. století. Český strakáč, vyšlechtěný podle některých zdrojů už v 18. století, bývá označovaný za vrchol českého šlechtitelství, poznáte ho podle bílé barvy s kresbou na hlavě, úhořím pruhem na hřbetě a skvrnami na bocích. A pak je tu příběh, co mě dostal: český červený byl na tom kolem roku 2000 tak zle, že v genetických zdrojích byl registrovaný jediný jediný králík tohoto plemene. Jeden. Že se plemeno vůbec udrželo, je malý zázrak a zásluha pár zapálených chovatelů.
O krok dál stojí ještě další tři původní plemena, činčila velká modrá, kuní velký a siamský velký, která zatím do programu genetických zdrojů zařazená nejsou, i když by jim to podle odborníků prospělo.
Plemeno, nebo jen komerční název?
V inzerátech narazíte na spoustu líbivých zahraničních názvů: „minilop", „NHD králík", „teddy beránek s PP". Zní to exkluzivně, jenže zpravidla jde jen o marketing – a přesně na tom hodně začátečníků naletí.
U nás funguje čistokrevný chov jednoznačně: zastřešuje ho Český svaz chovatelů (ČSCH) a jedině králík uznaného plemene může dostat oficiální Rodokmen králíka ČSCH. Takový králík je navíc nezaměnitelně označený tetováním v uších. Zahraniční varianty jako „minilop" přitom prakticky odpovídají našemu uznanému plemeni zakrslý beran, jen pod atraktivnějším jménem. A pozor, v ČR neexistují žádné „oficiální chovatelské stanice králíků" po vzoru psů a koček. Když na tento termín narazíte, zbystřete. Rozdíl mezi plemenem a komerčním označením najdete podrobněji rozebraný v článku Druhy vs. plemena králíků.
Kam dál: rozcestník rubriky
Tak, teď máte mapu v ruce. Víte, že se plemena třídí podle velikosti, srsti, uší a užitkovosti, a znáte i naše národní klenoty. Odsud už si vyberte směr podle toho, co vás láká:
Podle velikosti: Zakrslá plemena → malá plemena → střední plemena → velká plemena
Podle účelu: Masná plemena
Pro začátečníky: Druhy vs. plemena králíků, kde vysvětluju, proč „druh" a „plemeno" není totéž a jak nenaletět na komerční názvy.
Jednotlivá plemena najdete rozepsaná na samostatných katalogových kartách. Z každého přehledu se na tu správnou kartu snadno prokliknete.
Vybírat toho pravého králíka je trochu jako vybírat auto. Nejdřív si ujasníte velikost a účel (chcete rodinný kombík, nebo malé městské auto?) a teprve potom řešíte barvu a výbavu. S tímhle pořadím v hlavě si vyberete rychle a bez zbytečného zmatku.