Zakrslý beran mě dostal hned při prvním zvednutí. Většina zakrslíků vám v ruce ztuhne, rozkope se zadníma nohama a rve se zpátky na zem – u berana nic z toho. Rozvalil se mi na dlani, natáhl se a spokojeně přijal drbání za sklopenýma ušima, jako by nic přirozenějšího neznal. A právě tahle klidná, kontaktní povaha dělá ze zakrslého berana (najdete ho i pod názvem minilop nebo mini lop) u nás jedno z nejoblíbenějších plemen do rodin s dětmi.
V téhle kartě plemene najdete všechno podstatné: původ berana, vzhled a hmotnost, přehled barevných rázů, popis povahy a hlavně to, na co si dát pozor u péče a zdraví. Uvažujete o pořízení a ještě váháte, jestli je beran ten pravý zrovna pro vás? Čtěte dál. (Zajímá vás obecně, co dělá z králíka „berana" a čím se beranovitá plemena od sebe liší? Mrkněte na samostatný článek o králíku beránkovi. Tady zůstanu konkrétně u zakrslého berana.)
Odkud se beran s klopenýma ušima vzal
Za vznikem zakrslého berana stojí jeden konkrétní člověk: nizozemský chovatel a posuzovatel Adriaan de Cock z Tilburgu. Ten si někdy v polovině 20. století usmyslel, že vyšlechtí miniaturu velkého francouzského berana. Znělo to jako pořádně ambiciózní nápad, ale de Cock byl trpělivý. Křížil zakrslé králíky s berany (nejdřív francouzskými, později i anglickými) a trvalo mu zhruba dvanáct let, než se dočkal prvních použitelných kousků.
Premiéru mělo plemeno v roce 1964 na svazové výstavě v nizozemském Den Bosch a hned tentýž rok bylo uznáno jako samostatné plemeno. Pak už to šlo ráz naráz: beran se rozletěl po Evropě i do zámoří a chovatelé z něj postupně vyšlechtili celou paletu barevných rázů.
První zakrslé berany se pokusil vyšlechtit český posuzovatel Jiří Schönfelder, který v roce 1976 vystavil své první dva kusy. Dovozy ze zahraničí byly tehdy dost omezené, takže si musel poradit z domácích zdrojů. Jeho linie ale bohužel zanikla (v roce 1985 s chovem skončil) a současná populace zakrslých beranů u nás stojí hlavně na pozdějších dovozech, především z Německa, méně pak z Rakouska a Nizozemska.
Věděli jste, že „minilop" a „zakrslý beran" jsou v podstatě totéž zvíře? Minilop je jen mezinárodní, tak trochu obchodní název. Oficiální dokumenty (Rodokmen králíka ČSCH) u nás ale plemeno vedou výhradně pod jménem zakrslý beran. Takže když někde narazíte na inzerát na „minilopa s rodokmenem ČSCH", jde o téhož berana. Jen pozor na jednu záměnu: britský Dwarf Lop je znatelně těžší (ideál kolem 2 kg), takže ten už opravdu není to samé.
Charakteristické znaky: hlava, korunka a hmotnost
Zakrslý beran je zavalitý, dobře osvalený králík krátce válcovitého tvaru. Působí robustně, ale ne neohrabaně. Nejnápadnější je samozřejmě hlava: velká, široká, kulatá, se silně zkoseným nosem. Té se říká beranovitá (nebo klabonosá) a je to jeden z hlavních poznávacích znaků plemene.
A pak ty uši. Nejsou vztyčené jako u ostatních zakrslých králíků, ale svěšené svisle podél skrání, otevřenou stranou dovnitř. U kořene bývají silné a tvoří charakteristický přehyb, kterému chovatelé říkají beraní korunka. Délka uší (měřeno od konce k druhému konci přes hlavu) se pohybuje zhruba mezi 22 a 28 cm. Zajímavost, kterou málokdo tuší: protože uši zakrývají zvukovody, beran neslyší tak dobře jako jiní králíci. A právě to částečně vysvětluje jeho pověstný klid, ale k povaze se dostaneme za chvíli.
Teď to nejčastější dotazované číslo, hmotnost. Podle platného standardu má dospělý zakrslý beran vážit 1,50 až 1,90 kg, s minimem 1,30 kg. Když je lehčí než 1,30 kg nebo těžší než 2,10 kg, znamená to na výstavě srážku bodů. V praxi se dospělí berani moderního šlechtění pohybují nejčastěji okolo 1,70 kg, což je krásně uprostřed rozmezí. Je to tedy o něco víc, než váží krátkouchý zakrslý králík (ten se drží spíš kolem 1,2 kg) a s tím počítejte i u velikosti klece.
Barvy a typy: od madagaskarové po strakáče
Tady se meze skoro nekladou. U zakrslého berana jsou uznány téměř všechny barevné a kresebné rázy, které u králíků existují. Historicky se nejdřív chovali berani divoce zbarvení, železití a madagaskaroví (madagaskarová dodnes patří k nejčastějším), postupně ale přibývaly další a další.
Dneska běžně potkáte třeba:
divoce zbarvené (genotyp AA BB CC DD GG, taková ta klasická „zaječí" barva),
madagaskarové a modré,
izabelu (jemná krémově plavá),
durynské a různé strakáče (černé i barevné).
Detailní popis každého rázu najdete ve Vzorníku plemen králíků, který vydává ČSCH. Pro výběr mazlíčka ale stačí vědět jedno: barvu si můžete vybrat prakticky podle chuti. Na povahu berana totiž zbarvení vliv nemá.
Povaha: flegmatik, kterého uši dělají klidným
A jsme u toho, proč berana tolik lidí zbožňuje. Ve srovnání s hermelínem nebo s krátkouchými zakrslými králíky je zakrslý beran výrazně klidnější, u řady jedinců až přímo flegmatický. Ne že by byl líný, spíš vyrovnaný. Nevyskakuje po každém zašustění, snese víc ruchu a snáz si zvykne na to, že ho někdo bere do ruky.
Zkušení chovatelé a posuzovatelé shodně říkají, že beran je díky téhle povaze jedním z nejvhodnějších plemen pro děti a mládež a pro úplné začátečníky. Z mojí vlastní zkušenosti to můžu potvrdit: berana se dá při včasné socializaci opravdu pěkně ochočit, obvykle mu nevadí manipulace ani přítomnost dalších zvířat a rád si vezme dobrotu přímo z ruky.
Jedno „ale" tu ale je, a je důležité. I ten nejmírnější beran je živý tvor a potřebuje svůj osobní prostor. Když ho děti nenechají chvíli na pokoji nebo s ním zacházejí hrubě, umí se ozvat, a v krajním případě i kousnout. Takže ano, ideální mazlíček pro rodinu, ale děti je potřeba poučit, jak se ke králíkovi chovat. To platí u každého plemene, u berana obzvlášť, protože k němu děti přirozeně tíhnou.
Péče a zdraví: kde berana nepodcenit
Zakrslý beran je poměrně otužilé a odolné plemeno, ostatně má o něco větší tělesný rámec než ostatní zakrslá plemena. Za vhodných podmínek ho lze chovat celoročně i venku. To ale neznamená, že je bezúdržbový. Pár věcí si u něj pohlídejte.
Prostor. Beranovi dopřejte prostornější klec než krátkouchému zakrslému, je zkrátka větší. Orientačně počítejte s dnem alespoň 60 × 50 cm, klidně větším, a s vysokým plastovým dnem, ať vám podestýlku nevyhazuje po celém bytě.
Krmení. Základ, který nic nenahradí, je kvalitní seno dostupné pořád. Beran má nároky jako jiná malá plemena a je docela skromný, což je zrádné: při překrmování granulemi snadno ztloustne. Obezita u králíků není kosmetický problém, ale zdravotní, takže granule dávkujte s rozumem a nechte krále vlákninu.
Uši a zuby, dvě slabší místa. Sklopené uši vypadají roztomile, ale hůř se odvětrávají a snáz se v nich uchytí zánět nebo roztoči. Proto je u berana ještě důležitější než jinde držet klec v čistotě a uši občas zkontrolovat. Druhá věc jsou zuby: veterináři u beranovitých plemen pozorují častěji syndrom onemocnění dentice (potíže se skusem a přerůstáním zubů). O beranovitých plemenech u nás psal třeba MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D., a právě na dentici upozorňuje. V praxi to znamená jediné, počítejte s pravidelnými kontrolami u veterináře, který se ve králících vyzná.
Zima. Tip pro venkovní chov: v mrazech dejte pozor na napájení, ať si beran nepotřísní vodou konce uší. Mokré uši v silném mrazu = riziko omrzlin. Řešením bývá napáječka umístěná tak, aby do ní uši nepadaly.
Tip: Uši berana si vezměte za zvyk kontrolovat aspoň jednou týdně (klidně při mazlení). Hledáte začervenání, tmavý maz nebo nepříjemný zápach uvnitř. Když něco takového uvidíte, nečekejte a zajděte s ním k veterináři. Zánět zvukovodu se u sklopených uší rozjede rychleji, než byste čekali, a včas podchycený se řeší mnohem snáz.
Podrobněji jsem se péči věnovala v samostatném článku Péče o zakrslého králíka, kde najdete i tipy na výbavu a jídelníček.
Pokud přemýšlíte o mláďatech: díky většímu rámci mívá beranka slušnou plodnost, ve vrhu se rodí 3 až 6 mláďat, nejčastěji čtyři. S prvním odchovem se ale radši poraďte se zkušenějším chovatelem, není to nic, do čeho se hodí skočit po hlavě.
Pro koho je beran ideální (a pro koho míň)
Málokteré plemeno zvládne roli mazlíčka tak univerzálně jako zakrslý beran. Klidná povaha, přiměřená velikost a odolnost z něj dělají skvělou volbu pro rodiny s dětmi, pro seniory i pro každého, kdo si králíka pořizuje poprvé a nechce začínat u nervózního neposedy. Chcete mazlivého společníka, který se rád nechá hladit a nedělá drahoty při braní do ruky? S beranem nešlápnete vedle.
A abych nezůstala jen u superlativů: pro koho beran naopak není trefa? Jestli sníte o tom nejmenším mrňousovi do dlaně, budete spokojenější s krátkouchým zakrslým králíkem nebo hermelínem, protože beran je o pár deka statnější. A pokud nemáte kapacitu vozit králíka na pravidelné veterinární kontroly a hlídat mu uši a zuby, zvažte to znovu – právě tahle dvě místa u berana potřebují pozornost.
Za sebe? Kdybych někomu radila první králičí plemeno do rodiny, zakrslý beran by patřil na přední příčky mého seznamu. Ta kombinace pohody, přítulnosti a klopených oušek se těžko překonává.